ANDREA BARCALOVÁ
nar. 1974, průvodkyně, fotografka
Když jsem se ve dvaceti letech vrátila ze svých studií v Madridu, měla jsem naprosto jasno "chci být průvodkyní". Jiné zaměstnání pro mě nepřicházelo v úvahu a nepřichází ani dnes, po 25 letech praxe. Jsem průvodkyní srdcem i duší, a kdybych někdy musela dělat něco jiného, ač bych se snažila dělat to dobře, byla bych nešťastná. Miluji historii, architekturu, ke které mám velice blízko stejně jako k umění či designu, jsem velkou milovnicí španělštiny a španělské kultury, miluji práci s lidmi a práci v terénu ( v kanceláři bych umřela). Průvodcovská práce, jako jediná profese na světě, mi umožňuje spojit všechny mé jmenované lásky a moci se jim věnovat naplno. Spadám do kategorie šťastlivců, kteří se mohou živit prací, která je baví a naplňuje. Je krásné vidět, že vaše práce přináší lidem radost, vidět, že se těší z každé vycházky. Naše profese není pro každého, je fyzicky a psychicky náročná, pracujeme v terénu za jakéhokoliv počasí, v mrazu, dešti, vánici, ve 40°C vedrech, vždy s úsměvem, vždy dobře naladění, musíme umět pracovat se všemi věkovými kategoriemi, od maličkých dětí až po kmety, musíme zvládat práci s lidmi všech možných povah nadlidi, psychopaty a choleriky nevyjímaje, musíme být dobrými psychology, čím lepšími jsme, tím spokojenější klienty a pohodovější práci máme.. Naše práce není jednoduchá, ale je krásná a nikdy bych neměnila.
KONÍČKY
Španělština
můj největší koníček, kterému se věnuji od svých 17 let. Ve Španělsku jsem studovala v 90. letech. Více jak 30 let se do Španělska průběžně vracím a považuji ho za svou druhou domovinu. Má práce průvodkyně mi umožňuje být v každodenním styku se španělsky hovořící klientelou, tím neustále zdokonaluji své jazykové schopnosti a prohlubuji své znalosti o této krásné zemi, její kultuře, historii, umění. Již více jak 10 let mi velkou radost přináší možnost pořádat komentované přednášky z mých cest pro studenty španělštiny na Státní jazykové škole, ve Školské ulici, jedné z nejstarších, pražských jazykových škol, kde jsem sama studovala a skládala státnice.
Fotografie
tomuto koníčku se věnuji od svých 14 let, kdy mi byl prvně svěřen rodinný fotoaparát, od té doby fotím nepřetržitě, focení je mou vášní a nedílnou součástí mého každodenního života, je prostředkem, který mi umožňuje vyjadřovat své vlastní pocity a vnímání světa kolem nás. Fotografie publikuji doma i v zahraničí, pracovala jsem jako svatební fotografka a ještě do nedávna jsem se profesionálně věnovala klasické, portrétní ateliérové fotografii. Kromě zmíněné portrétní fotografie mám nejraději fotografii reportážní, ráda fotím přírodu, zvířata, sport, vlastně myslím, že můžu směle říci, že kromě válečné a umělecké fotografie, fotím ráda všechny žánry. Největším oceněním na poli fotografie je pro mě spolupráce, v pozici externího fotografa, s ČTK.
Česká fotografka zachycující slavné španělské osobností
moje láska ke Španělsku, Španělům a španělské kultuře mě přivedla k myšlence začít fotografovat slavné španělské osobnosti. Tento smělý plán se v průběhu let začal měnit v realitu a po více jak deseti letech snažení se má soukromá kolekce začala skvět významnými jmény španělských zpěváků, tanečníků, architektů, umělců, sportovců, hudebníků, fotografů, spisovatelů,... jako například: Plácido Domingo, José Carreras, Paco de Lucía, Rosa Montero, Julio Iglesias, nobelista Mario Varga Llosa (Peru), Ricardo Bofill, Fernando Aramburu, Cristina García Rodero, Antonio G.Iturbe, Mario Blasco Rey, Enrique Iglesias, ... a k mé obrovské radosti, jakožto španělštinářky, nechybí ani kompletní španělská Královská rodina. Doufám, že nadšení a štěstí bude stát i nadále při mně a i v budoucnu budu mít možnost v tomto krásném koníčku pokračovat.
Sportem nejen ku zdraví
se sportem jsem začala až v dospělosti, ale brzy jsem mu přišla na chuť a stal se mým koníčkem. Sport je pro mě především zábava a dokonalá relaxace. Je pro mě spojením příjemného (pohoda duševní) s užitečným (pohoda fyzická). Klíčové jsou pro mě sporty, propojené s přírodou a duševnem jako jóga, kterou cvičím pravidelně od roku 2012, turistika, zvláště horská (v horách se cítím šťastná), klasické běžky. Ráda také bruslím, zvláště na kolečkových bruslích. Srdcovou záležitostí byl pro mě badminton, ale bohužel jde o příliš jednostranný sport, což se začalo projevovat na mém zdraví a musela jsem se ho vzdát, podobně dopadla i lukostřelba, což mě velice mrzí, ale aspoň jsem na vlastním těle pochopila, že sport je pro nás nesmírně důležitý, je nutné, aby jsme se hýbali a udržovali v dobré kondici, ale vždy vše dělali s mírou, úměrně k našemu věku i fyzické dispozici, prostě na pohodičku :)
Co Čech to muzikant
Vždy se mi líbila hra na piano a vždy se mi líbily časosběry Heleny Třeštíkové. V mládí se mi zdálo nemožné, že bych se někdy obojímu mohla věnovat. S přibývajícím věkem jsem však začala měnit názor, protože jsem se během život mnohokrát přesvědčila o pravdivosti rčení "když se chce všechno jde". Ke svým 45. narozeninám jsem si zakoupila piano a nemožné se stalo realitou, začala jsem se učit hrát a zároveň vše dokumentovat v podobě online amatérského časosběru. Netuším, jak dlouho tento projekt udržím při chodu, respektive , jak dlouho u hry vydržím já, protože pro ni skutečně nemám žádné nadání, ale doufám, že to bude co nejdéle, protože ač mi nebylo naděleno do vínku hudebního talentu, hudba mi přináší neskutečnou radost, a když hraji jsem šťastná.
